Press

JEDINEČNÝ ZÁŽITEK a NÁMĚT K ZAMYŠLENÍ

JEDINEČNÝ ZÁŽITEK a NÁMĚT K ZAMYŠLENÍ 150 150 k.simon

Neviditelná výstava –
Za prvé JEDINEČNÝ ZÁŽITEK, za druhé NÁMĚT K ZAMYŠLENÍ

Zavřete oči a představte si, že to je všechno, co jste kdy v životě viděli. Představte si, že byste nikdy nepoznali to hezké, ale ani to ošklivé z dnešního světa. Že byste si jen domýšleli, jak vypadá tramvaj, kopretina nebo souhvězdí na obloze. Tvořili byste si sami v duchu svůj ideální svět a prostor, v němž žijete. Nevěděli byste, jak vypadáte ani jak vypadají ostatní. Možná by to byl hezčí nebo lepší svět, co my víme! Ale určitě by to byl jiný svět, než ten „náš“, kdy chodíme s otevřenýma očima.

Anebo si představte, že jste dosud viděli, ale teď jste zrak ztratili. Oslepnout během života může být snad ještě horší. Víte, jak vypadá kopretina i tramvaj. Lépe řečeno si to pamatujete, ale je možné, že se vám to z paměti začne vytrácet. Znáte tváře svých starých kamarádů, ale palčivě si uvědomujete, že nikdy neuvidíte tváře těch nových. Změnil se váš život. Musíte být ve střehu a mít vše pod neustálou kontrolou.

Nedokážu posoudit, co je horší. Ani o tom nechci přemýšlet, protože obojí je hrozné. Ale nemusí být na škodu si uvědomit, že jsou lidé, kteří něco takového prožívají. A pokud jim máme rozumět a být schopni jim pomáhat, pomůže nám vcítit se do jejich pocitů.

Na Neviditelné výstavě jsme měli možnost projít si byt a na chvíli se dostat ‚do ulic‘ v úplné tmě. Po prostorech jsme se pohybovali v řadě za sebou. Jako doprovod jsme měli sympatickou průvodkyni, která byla slepá. Ke všemu nám dávala příjemný výklad a prokládala ho zkušenostmi a zajímavostmi ze svého života. Jevila se jako šťastný člověk bez jakýchkoliv problémů.

Zato naše třída měla problémů dost. Vešli jsme do zatemněných prostor a okamžitě u všech zavládla pochmurná nálada a možná trochu strach. Chodili jsme s nataženýma rukama a zkoumali různé exponáty. Poznávali jsme po hmatu a občas po sluchu, kde se právě nacházíme. Brali jsme to všichni jako takovou bojovku, ale myslím, že by si nikdo z nás nedokázal představit, že by takhle žil opravdu.

Výstava na mě i na mé spolužáky zapůsobila dost silně a rozhodně bych ji všem doporučila.
Jolana Čermáková, 3.A

zdroj

Neviditelná výstava

Neviditelná výstava 150 150 k.simon

Neviditelná výstava. Zdá se vám toto slovní spojení nelogické? Myslíte si, že když někdo něco vystavuje (lhostejno, zda se jedná o fotografie, sochy, kresby nebo třeba historické vidle), návštěvník by se měl pokochat pohledem na tyto předměty? Omyl! I výstavu lze nevidět a přitom si z ní odnést nezapomenutelný zážitek. Stačí vyrazit na Novoměstskou radnici na Karlově náměstí v Praze.

Neviditelná výstava nabízí víc než možnost zhlédnutí nejrůznějších exponátů; jejím prostřednictvím se na zhruba hodinu ocitnete ve světě lidí, kteří „vidí“ pouze neproniknutelnou tmu. Vaše oči, na něž jste zvyklí se spoléhat, jsou najednou vyřazeny z provozu. Musíte použít ostatní smysly, abyste se v novém světě dokázali zorientovat. Postupně se „podíváte“ do běžného bytu, na ulici, kde není vůbec složité narazit do dopravní značky nebo vstoupit přímo do cesty jedoucího auta. Zavítáte rovněž do venkovské chaty, jen tak do přírody, do výstavní síně a na samotný závěr máte možnost si vychutnat svůj oblíbený nápoj v příjemné kavárně.

Neviditelná výstava poskytuje nám, kteří máme možnost svět kolem sebe vidět, možnost nahlédnout do světa těch, kteří toto štěstí nemají. Že si neumíte představit, jaké to je? Vypravte se na Neviditelnou výstavu! Možná pak budete na nevidomé lidi pohlížet poněkud jinak; jejich svět dokáže být stejně krásný jako ten náš. Autentičtější už být Neviditelná výstava nemůže. Světem tmy Vás navíc provedou Ti, jenž se zde cítí jako ryba ve vodě – průvodci, kteří trpí částečnou nebo úplnou ztrátou zraku.

zdroj

Neviditelná výstava podruhé

Neviditelná výstava podruhé 150 150 k.simon

Po privátní letní ochutnávce jsem na Neviditelnou výstavu vzala i svoje studenty. Poměrně hezky nám to souznělo se Světluškou, kdy mnozí naši žáci dobrovolně vyrazili do ulic získat prostředky na charitativní akci Světlušky. A dařilo se jim. Proto byla návštěva Neviditelné výstavy taková třešnička na dortu. Myšleno v tom smyslu, že se děti poučily, něco dozvěděly a (jak doufám) prohloubila se jejich empatie a sociální cítění.
Druhá návštěva temného prostoru Neviditelné výstavy měla ten nový rozměr, že zatímco pro mě osobně je to vždycky určitá deprese, neb představa, že takhle vůbec nevidím, je pro mě hluboce depresivní, děti to tak tragicky nebraly. Navíc se v prostoru většinou pohybovaly jako ryba ve vodě, vnímaly to trochu jako hru. Jejich citlivost byla také překvapivě velká, velmi snadno se zorientovaly, hmatem bleskově poznaly zkoumané atributy, prostě se velmi rychle adaptovaly. Nu, mládí.
Nicméně, příběhy nevidomých je zaujaly, snad se i naučily, jak jim při setkání na ulici pomoci.
Zajímavá byla kapitola vodících psů, ti nás dostali naprosto spolehlivě.
Znovu se o nás starali příjemní lidé, byli ochotní a vstřícní. A můj obdiv k nim se jen a jen zvětšuje. Fascinují mě některé vychytávky, kterých jsem si v létě nevšimla, ať už se týkají kuchyně nebo třeba psaní mailů. Chůze s bílou holí mi naopak moc nešla, neb když jsem do něčeho narazila, otevřela jsem oči,abych se na překážku podívala. Takže jsem si to samozřejmě výrazně ulehčovala. Děti byly v tomto směru poctivější. A také šikovnější.
Každopádně, Neviditelná výstava na Novoměstské radnici pokračuje a stojí za návštěvu. Doporučuji. (se školou jsme si navíc zopakovali první pražskou defenestraci, slepotu Jana Žižky, takže i takový dějepis v terénu:-) ).
Ale podstatná je ta empatie, uvědomit si, jak těžké to nevidomí mají, a jak jim třeba, pokud chceme, můžeme pomoci. To je, myslím, hlavní poselství Světlušky, Neviditelné výstavy či kavárny Potmě.
Vyzkoušejme:-)

zdroj

Nevídaná „Neviditelná výstava“

Nevídaná „Neviditelná výstava“ 150 150 k.simon

Na základě vynikajících referencí mých kamarádů jsme se dnes vydaly s Martinkou na Neviditelnou výstavu.

Výstava je k vidění v Novoměstské radnici (zatím jen) do konce roku 2013.

Hned na úvod musím napsat, že smekám pomyslný klobouk před všemi, kteří tento projekt vymysleli, realizovali a nadále spolupracují na tom, aby vše fungovalo a návštěvníci se tam cítili příjemně, ačkoli je průvodci více jak na hodinu připraví o zrak.

Průvodci sami jsou nevidomí. Skupinky návštěvníků jsou jen málopočetné a celá expozice se odehrává v absolutní tmě, takže ani záslepka na oči není třeba.

Výstava má části dvě. Ta první je určená pro oči. Můžete si prohlédnout a osahat pomůcky, které nevidomým usnadňují všední život- třeba pomůcky pro oblast kuchyně 🙂 Měli jsme skvělého průvodce. Jmenoval se Pavol a měl značně vyvinutý smysl pro humor. Chytrý a inteligentní kluk, který ochotně odpovídal na dotazy a předváděl všechno, co se dalo.

Vysvětlil nám zákonitosti Braillova písma- jedna normostrana zabere cca 4braillovské… a když začal zapisovat zlomkya rovnice, vypadalo to, že na jeden příklad mu sešit stačit nebude. Opravdu fuška!!

V té neviditelné části si má člověk zkusit, jak vnímá různá prostředí zbývajícími smysly. Tedy projde si celý zařízený byt, trasu nákupu, absolvuje vycházku do přírody a za zábavou… Opravdu zážitková terapie.

Zhruba po hodině namáhání hmatu a sluchu jsme (bez úrazu) všichni doputovali až do baru. Slečna nabídla občerstvení 🙂

Martina se uhnízdila na vysoké barové židli a objednala si ledový čaj. Já si dala kávu. Blahořečila jsem tomu, že nesladím, protože nevím, jak by tato operace proběhla. Slečna hbitě obsluhovala a inkasovala peníze. Po chvíli se do tmy ozval zvuk padající láhve a „šplouch“. Můžete hádat, komu patřil… správná odpověď nebude na konci článku, protože existuje jen jedna jediná odpověď :-))

Slečna se smála. Konstatovala, že to má za to, jak nás trápila během prohlídky. Neváhala a začala uklízet (všude absolutní tma a chudák slečna tam šmejdila a utírala louži a já jí nemohla ani při dobré bůli pomoct, protože jsem se bála pohnout, abych louži nepřiživila ještě svou kávou ;-))

Bylo to moc prima. Celý zbytek dne na to myslím. Jsem samozřejmě vděčná, že te ztráta zraku pro mě byla jen dočasná.

Všichni nevidomí zaměstnanci jsou naprosto nepopsatelně skvělí! Věnují se vám, ale tak, aby vás to neobtěžovalo. Ačkoli nevidí, jsou vždy tam, kde je třeba… já to nechápu! Vřele doporučuju. Pro klaustrofobiky nicmoc, ale jinak něco neopakovatelně zajímavého a poučného.

Naprosto mě uchvátily odkládací skříňky u vstupu do expozice. Můžete si vybrat číslo, ale zajímavější je to podle oční diagnózy. Úžasná didaktická vychytávka!
Zajíček je vždy zobrazen tak, jak ho vnímá oko postižené onou nemocí.

Nenechte si ujít! Musíte zažít to, co je očím neviditelné.

Cestou zpět jsme si s Martinkou udělaly zastávku ve Světozoru- na vyhlášený Hájkův pohár s ovocnou zmrzlinou, která se od dob mých školních let vůbec nezměnila!!

No a odtud je to už jen kousek do Františkánské zahrady, která je krásná a vybavená krásným dětským hřištěm.

zdroj

Obejdete se bez zraku? Neviditelná výstava vás vyzkouší

Obejdete se bez zraku? Neviditelná výstava vás vyzkouší 150 150 k.simon

Zajímavé? Zvláštní? Cizí? Nebo… přirozené? Takové otázky kladou organizátoři Neviditelné výstavy, která probíhá v centru hlavního města u Novoměstské radnice. Návštěvníci se mohou vžít do kůže nevidomých a vyzkoušet si každodenní činnosti bez zraku. Jaké to je, když člověka vedou jen smysly?

Ponořte se do obtížného Braillova písma, složte po hmatu skládanku nebo se projděte po vyznačené trase. V této interaktivní výstavě se musíte spolehnout jen na své hmatové, případně čichové smysly, na cit pro rovnováhu a orientaci v prostoru.

Celou akcí provázejí částečně nevidomí lidé, jejichž role se obrací, a jsou to naopak oni, kteří těm zdravým najednou představují průvodce.

Organizátoři se tímto způsobem snaží veřejnosti ukázat reálný svět nevidomých. Návštěvníci si nejprve zkusí poslepu zahrát běžné hry jako např. šachy či karty, které jsou však přizpůsobeny těm bez zraku. Posléze se však příchozí ponoří do naprosté tmy a procházejí jednotlivými místnostmi, kde si ohmatávají věci a zkouší se zorientovat.

Jak ochutit oběd a vybrat správné koření? A jak si dámy nanesou bez zrcadla make-up? V další části výstavy se totiž příchozí seznámí se zařízeními, jež nevidomým usnadňují život. Mezi nimi jsou např. mluvící hodiny, váha nebo tlakoměr.

Druhotnou částí akce je také diskuze s postiženými, která by měla vést alespoň k jejich částečnému porozumění.

Nápad uspořádat Neviditelnou výstavu se původně zrodil v Německu, kde po úrazu oslepl nejmenovaný novinář. Jeho žena se mu však chtěla přizpůsobit a toužila poznat, s jakými obtížemi se nyní musí potýkat. Simulaci naprosté tmy zařídila jednoduše – v doma zastínila všechna okna. Událost inspirovala Maďary, kteří posléze akci zorganizovali.

zdroj

Z Rádia IMPULS

Z Rádia IMPULS 150 150 k.simon

Na pražské Novoměstské radnici pokračuje unikátní Neviditelná výstava. Návštěvníci si tady můžou na vlastní kůži vyzkoušet, jak se žije nevidomým lidem. Poslechněte si zvukový záznam a dozvíte se více!

KAM S PUBERŤÁKEM?

KAM S PUBERŤÁKEM? 150 150 k.simon

Dovedete si představit život v naprosté tmě? Řídí se tam všechno ostatními smysly jako je hmat, čich a sluch. V takovém světě žijí slepci a provedou vás v něm na Neviditelné výstavě v Praze. Na téhle výstavě neuvidíte vlastně skoro nic.. Ale uslyšíte zvuky velkoměsta, šumění lesa, zurčení potoka, zkusíte si orientovat se hmatem v kuchyni, v koupelně, v obýváku a osaháte si sochy a můžete hádat, která co znázorňuje. V dalších už viditelných prostorách výstavy si pak ještě můžete vyzkoušet předměty, které nevidomí používají. Neviditelná výstava je hodně zajímavá, protože si na chvíli můžete vyzkoušet život nevidomých lidí.

Za zmínku stojí ještě jedna zajímavost – za myšlenkou, která byla inspirací pro první výstavu velmi podobnou té pražské, stála láska. V Německu jeden muž najednou oslepl a jeho manželka se zachovala velmi netradičně. Nechala totiž celý byt absolutně zatemnit, aby měli alespoň doma oba stejné podmínky. A právě takové vyrovnání podmínek s nevidomými si může zkusit každý návštěvník Neviditelné výstavy na vlastní kůži.
zdroj

CO UVIDÍTE NA NEVIDITELNÉ VÝSTAVĚ?

CO UVIDÍTE NA NEVIDITELNÉ VÝSTAVĚ? 150 150 k.simon

Vydejte se na pouť tmou a ohmatejte si svět nevidomých.

Co to asi je? Stojím v obýváku a rukama přejíždím po čemsi umělohmotném. Jedna strana téhle plastové krabice je podivné vypouklá, v jednom místě jsou cítit drobné výstupky. Že by to byla televize? „Ano, správně,“ dává mi za pravdu průvodkyně: „A teď pojďte za mnou, ukážu vám ještě něco.“ Ale jak k ní dojít a nezakopnout o dalšího člena výpravy? Kde vlastně stojí? Nevidím ji, všude kolem je černočerná tma a já nepoznám rozdíl mezi tím, kdy mám oči zavřené a kdy otevřené.

V červnu jsme vás zvali na Neviditelnou výstavu, která se koná na pražské Novoměstské radnici. Nedávno jsme se vydali sami vyzkoušet, co všechno můžete na téhle výstavě zažít. A věřte nám, je toho dost a je to velmi zajímavé.

Tma a výstava jdou dohromady

Nejlákavější bude určitě pro všechny návštěvníky ta část výstavy, která se nachází v naprosté tmě. Říkáte si, že ve tmě toho z výstavy moc neuvidíte? Ale v tom je právě to kouzlo! Díky této „černé hodince“ si uvědomíte svou závislost na zrakových vjemech i nesmírnou šikovnost nevidomých či zrakově postižených, kteří se s problémy, jež zažíváte na výstavě, potýkají dennodenně.

Během hodinu trvající prohlídky s průvodcem si vyzkoušíte návštěvu kamaráda, nákup a dokonce se vydáte i na výstavu do galerie. Naučíte se orientovat v prostoru s pomocí sluchu, když se vás průvodkyně bude pokoušet nasměrovat místností boucháním do dřevěného obložení stěn. Zažijete nespočet vtipných historek založených na letmých dotecích a minikonverzacích typu: „Jsi Jana?“ „Ne, já jsem Petr!“

Spolehněte se na svůj hmat a čich

Zpočátku se budete cítit nešťastní, ztracení a utopení ve tmě, která vás bude tlačit do očí. Jako byste najednou byli na světě sami. Ale po několika minutách si zvyknete a začnete si pouť světem nevidomých užívat. Ruce se stanou vašima očima, čich sem tam také pomůže. Závěr prohlídky, který pro vás necháme zahalený ve tmě, už je jen třešnička na dortu, kterou si vychutnáte. Bude to velmi příjemné zakončení setkání několika cizích lidí, které by se téměř dalo nazvat rande naslepo (bez přeneseného významu).

Menší, viditelná část výstavy se koná v rozsvícené místnosti. Lidé si zde krátí čekání na prohlídku ve tmě, na kterou se vydávají skupiny přibližně každých 15 minut, případně si zde můžete potrénovat váš tmou vycvičený hmat po prohlídce. Návštěvníci si zde zkouší, zda by si poslepu zvládli zahrát pexeso. Čeká tu na ně ukázka Braillova písma a ukázka „vychytávek“ ze světa nevidomých, které by se občas hodily i vidícímu.

Jak se výstava líbila editorce Martině Baierové?

Pro mě byla tato výstava opravdu velkým a milým překvapením. Člověk si zde uvědomí, jak potřebné jsou jeho oči a co vše díky nim dennodenně prožívá. Jakmile jste totiž v naprosté tmě, máte chuť rozsvítit a podívat se, jak to kolem vypadá. Jak asi vypadá to, na co jste právě šáhli, jakou to má barvu? Ale tady nemůžete… Musíte se spoléhat jen na svůj hmat, čich, chuť a popřípadě představivost. Říká se, že jakou mají pro vás věci cenu, zjistíte, až když je ztratíte a na Neviditelné výstavě si to právě můžete vyzkoušet. Já sama si odnesla mnoho zážitků a Neviditelnou výstavu jen a jen doporučuji!

Přijďte se podívat a zjistit, jak moc je pro vás zrak důležitý.
zdroj

3.F doporučuje

3.F doporučuje 150 150 k.simon

Možná si nedokážete představit, že vám ze světa zmizí veškeré světlo, můžete si to ale vyzkoušet – s jednou rukou na zdi a druhou šátrající před sebou si projdete nejen kompletně vybavený byt, včetně koupelny, kde můžete hledat zapomenutý holicí strojek, ale také les („Les má větve! Néééééé…! Honza Inquort), lávku přes potok, a dokonce výstavní síň se sochami a plastikami. Nakonec si můžete zkusit objednat, konzumovat a zaplatit nápoje a pochutiny v temné kavárně…

Po absolvování takovéto stezky odvahy budete mít čas seznámit se s pomůckami pro nevidomé, vyzkoušet si chůzi se slepeckou holí, práci s mluvícím počítačem, psaní slepeckým písmem atd.

Průvodci vám budou sami nevidomí, skvělí jsou všichni, ale když budete mít štěstí na Lukyho nebo Pavola, užijete si s nimi i milou legraci!  

(Mgr. Ilona Horáčková)

zdroj

Neviditelná výstava, aneb když Tě vedou smysly.

Neviditelná výstava, aneb když Tě vedou smysly. 150 150 k.simon

Jsem ráda , že patřím k několika z mála lidí , kteří si čtou školní nástěnku a informují se o zajímavém dění v Praze . Dnes jsem totiž navštívila jednu z nejzajímavějších výstav , na jaké jsem v životě byla . Představte si , že jste se ocitli v naprosté tmě .Pokud se zúčastníte Neviditelné výstavy, budete moci vyzkoušet, jaký je život bez zraku. Bez smyslu, skrze nějž získává náš mozek nejvíce informací. Celou výstavou, která změní váš život, vás budou doprovázet nevidomí nebo částečně nevidomí lidé. Naše čtyřčlenná skupinka získala skvělého průvodce , Ondru , který si zaslouží více než obrovský obdiv . Dělá zvukaře , vydává CD různým skupinám – dokonce ve skupině i sám hraje , dělá přednášky na školách a jak je zřejmé , provází i návštěvníky touto výstavou . Ještě musím podotknout , že studuje filosofii na Karlově Univerzitě. Je to skvelý člověk ve všech směrech , celou dobu nám byl velmi nápomocný.

Co se týče skupinky , poznala jsem skvělé lidi , sám Ondra se neskutečně divil , když se dozvěděl , že se odnikud neznáme . Samotného Lukáše a Markétu jsem ale neměla možnost nejdříve vidět , takže jsem je poznala až ve tmě . Lukáš byl opravdu skvělý kluk , na ulici bych si ho asi nevšimla , jelikož mu bylo asi tak přes 24 let , tudíž od mé věkové generace docela vzdálený . Jak neskutečné , když člověk nejdříve pozná někoho jiným způsobem , než že ho nejdříve uvidí . Ve tmě není šance soudit druhé , či snad opovrhovat jimi kvůli vzhledu . Nevidíte vzhled , postavu , jeho tvář . Vše , podle čeho se poznáte , jsou slova , intonace hlasu a celkový dojem z jeho nitra .

Musím říci , že ze začátku to pro mne samotnou byl šok . Ocitnout se v naprosté tmě , kde nevidíte nic . Zachvátil mne pocit jakési paniky a nutkání ihned utéci ven . Ale postupně si zvyknete , vytvoříte si obrazy v hlavě . Tolik obrazů , že mne na konci , v sedmé místnosti , mi ani přišlo , že je všude naprostá tma . Ale možná právě to pomáhalo uvědomit si , že ačkoliv teoreticky ve tmě jsem , hypoteticky být nemusím .

zdroj

    Název (povinné)

    E-mail (povinné)

    Předmět

    Zpráva