Čeština
English
Už nějakou dobu probíhá v pražské Novoměstské radnici výstava s názvem Neviditelná. Co to znamená? Podiví se každý, když si poprvé přečte označení výstavy. Časem ale pochopí, co se za slovem „neviditelný“ skrývá. Pochopí to dokonce lépe, než si je v první chvíli vůbec schopen představit.
Se zvláštním pocitem a neurčitým očekáváním jsem i já vystoupala do druhého patra radnice na Karlově náměstí. Nejprve jsem měla možnost seznámit se s částí expozice, která návštěvníkovi představí Braillovo písmo, mluvící hodiny, váhu či tlakoměr.
Skutečné dobrodružství však začalo až za hrubým tmavým závěsem. Svět zmizel. Člověk vůbec netušil, kde je, kam má jít, jak to vypadá okolo. Oči se marně snažily najít záchytný bod, podle kterého by se mohly zorientovat. Najednou se ze tmy ozval hlas. Příjemný hlas, který naší skupince pomohl najít zeď. Jak rád jí každý z nás ucítil pod rukama. Konečně nějaký opěrný bod! Uklidňující hlas nám zatím vyprávěl příběh vzniku této jedinečné výstavy.
V Německu přišel mladý novinář o zrak. Jeho milující manželka se snažila pochopit, jak se asi cítí, jakým způsobem vnímá svět kolem. Nechala proto v jejich bytě zatemnit všechna okna a učila se společně se svým manželem žít jako nevidomá. Na základě tohoto příběhu vznikl koncept Neviditelné výstavy, která se už objevila v několika státech Evropy a jejich hlavních městech. V Maďarsku zaznamenala dokonce takový úspěch, že se místo plánovaného půl roku v Budapešti usadila natrvalo.
Po zajímavém povídání pro naší malou skupinku ztracenou ve tmě začíná další zkouška. Vyrazit pomalu do neznáma. Zpočátku jdeme velmi pomalu, někdy do sebe narazíme. Dostáváme se ke dveřím. Procházíme místnostmi a k představě, jak to tam asi vypadá, nám musí stačit smysly, jako je hmat, čich a sluch. Přidržujeme se stěn a pozorně posloucháme našeho průvodce, který vždy ví, kde se nacházíme. Jak je to možné?