Čeština
English
V úterý odpoledne 15. října, se v parku na Karlově náměstí v Praze objevila neobvyklá instalace. Labyrint, dvoukolo, stoleček se zvukovým pexesem a další hříčky. U příležitosti celosvětového Dne bílé hole přišla s touto akcí pražská Neviditelná výstava. Cílem těchto akcí je snaha přiblížit život nevidomých široké veřejnosti. Nevidomí a slabozrací se v mnoha oblastech života musí potýkat s problémy, jež nám v běžném životním tempu jen stěží přijdou na mysl.
„Víte, co je horší než být slepý? Mít v pořádku zrak a nevidět.“ H. A. Kellerová
„Může se zdát, že odemknout zámek, nebo projít kousek cesty s bílou holí je jednoduchý úkol,“ vysvětlila nám Kriszta Simon, vedoucí Neviditelné výstavy. „Když si to pak zkusíte, zjistíte, kolik procent orientace vlastně zrak ve skutečnosti zajišťuje.“
„Technika bílé hole se musí chvíli trénovat, pro nevidomé je to jedna z nejdůležitějších orientačních pomůcek,“ objasnil Michal Novotný, jeden z průvodců přítomný u labyrintu. „Náš labyrint ale s kratší holí, tzv. signální, zvládnou i menší děti – často snáze než dospělí.“
Ve tři hodiny se přítomní dočkali ještě jednoho překvapení. Pod vedením průvodce Pavla Gorala (a jeho djembe) a Iva Charitonova z kapely Létající koberec (a jeho „židovské harfy“) prošlo šest desítek studentů s klapkami na očích přes celé náměstí. Důkaz toho, že i bez zraku se dá orientovat, zapojí-li člověk dostatečně zbývající smysly.