Čeština
English
Vydejte se na pouť tmou a ohmatejte si svět nevidomých.
Co to asi je? Stojím v obýváku a rukama přejíždím po čemsi umělohmotném. Jedna strana téhle plastové krabice je podivné vypouklá, v jednom místě jsou cítit drobné výstupky. Že by to byla televize? „Ano, správně,“ dává mi za pravdu průvodkyně: „A teď pojďte za mnou, ukážu vám ještě něco.“ Ale jak k ní dojít a nezakopnout o dalšího člena výpravy? Kde vlastně stojí? Nevidím ji, všude kolem je černočerná tma a já nepoznám rozdíl mezi tím, kdy mám oči zavřené a kdy otevřené.
V červnu jsme vás zvali na Neviditelnou výstavu, která se koná na pražské Novoměstské radnici. Nedávno jsme se vydali sami vyzkoušet, co všechno můžete na téhle výstavě zažít. A věřte nám, je toho dost a je to velmi zajímavé.
Tma a výstava jdou dohromady
Nejlákavější bude určitě pro všechny návštěvníky ta část výstavy, která se nachází v naprosté tmě. Říkáte si, že ve tmě toho z výstavy moc neuvidíte? Ale v tom je právě to kouzlo! Díky této „černé hodince“ si uvědomíte svou závislost na zrakových vjemech i nesmírnou šikovnost nevidomých či zrakově postižených, kteří se s problémy, jež zažíváte na výstavě, potýkají dennodenně.
Během hodinu trvající prohlídky s průvodcem si vyzkoušíte návštěvu kamaráda, nákup a dokonce se vydáte i na výstavu do galerie. Naučíte se orientovat v prostoru s pomocí sluchu, když se vás průvodkyně bude pokoušet nasměrovat místností boucháním do dřevěného obložení stěn. Zažijete nespočet vtipných historek založených na letmých dotecích a minikonverzacích typu: „Jsi Jana?“ „Ne, já jsem Petr!“
Spolehněte se na svůj hmat a čich
Zpočátku se budete cítit nešťastní, ztracení a utopení ve tmě, která vás bude tlačit do očí. Jako byste najednou byli na světě sami. Ale po několika minutách si zvyknete a začnete si pouť světem nevidomých užívat. Ruce se stanou vašima očima, čich sem tam také pomůže. Závěr prohlídky, který pro vás necháme zahalený ve tmě, už je jen třešnička na dortu, kterou si vychutnáte. Bude to velmi příjemné zakončení setkání několika cizích lidí, které by se téměř dalo nazvat rande naslepo (bez přeneseného významu).
Menší, viditelná část výstavy se koná v rozsvícené místnosti. Lidé si zde krátí čekání na prohlídku ve tmě, na kterou se vydávají skupiny přibližně každých 15 minut, případně si zde můžete potrénovat váš tmou vycvičený hmat po prohlídce. Návštěvníci si zde zkouší, zda by si poslepu zvládli zahrát pexeso. Čeká tu na ně ukázka Braillova písma a ukázka „vychytávek“ ze světa nevidomých, které by se občas hodily i vidícímu.
Jak se výstava líbila editorce Martině Baierové?
Pro mě byla tato výstava opravdu velkým a milým překvapením. Člověk si zde uvědomí, jak potřebné jsou jeho oči a co vše díky nim dennodenně prožívá. Jakmile jste totiž v naprosté tmě, máte chuť rozsvítit a podívat se, jak to kolem vypadá. Jak asi vypadá to, na co jste právě šáhli, jakou to má barvu? Ale tady nemůžete… Musíte se spoléhat jen na svůj hmat, čich, chuť a popřípadě představivost. Říká se, že jakou mají pro vás věci cenu, zjistíte, až když je ztratíte a na Neviditelné výstavě si to právě můžete vyzkoušet. Já sama si odnesla mnoho zážitků a Neviditelnou výstavu jen a jen doporučuji!
Přijďte se podívat a zjistit, jak moc je pro vás zrak důležitý.
zdroj