Neviditelná výstava – nesdělitelný, úžasný zážitek

Cosi tak paradoxního jako Neviditelnou výstavu vám patrně ještě nikdo nedoporučoval. Inu, všechno je někdy poprvé.

„Já nebudu prozrazovat, co vás tam čeká,“ sdělil na úvod prvním zájemcům Ondřej Lusk, jeden z nevidomých průvodců Neviditelnou výstavou. Jisté je jen to, že bez pomoci nevidomých asistentů se na cestě neobejdete.

Neviditelná výstava je projekt, který vznikl v Maďarsku z přesvědčení, že ač nevidomí a slabozrací žijí s námi, příliš jim nerozumíme. Lidská představivost není dost silná a zavřít oči a zkusit si žít „poslepu“ – to není ono. Otevřením očí vyřešíme každý problém. Nevidomý může otevírat oči jak chce a má to pořád stejné.

V Budapešti funguje Neviditelná výstava již čtvrtým rokem a prošlo jí na 150 000 návštěvníků. Není to mnoho, ale to je způsobeno hlavně tím, že výstavu může i z bezpečnostních důvodů denně absolvovat jen několik desítek lidí. Výstavou vás spolehlivě provedou nevidomí průvodci, kterých je na pražské výstavě k dispozici osm, maximální velikost jedné skupiny je také osm lidí s tím, že menší „výprava“ se lépe vejde. Mezi prvními, kteří si Neviditelnou výstavu prošli, byla skupinka tvořená herečkami Květou Fialovou a Evou Holubovou a šéfem hudební skupiny The Tap Tap Šimonem Ornestem.

Ti všichni vám co nejsrdečněji s jistou dávkou naléhavosti Neviditelnou výstavu doporučují. A všichni byli po absolvování prohlídkové trasy na slovo skoupí a neprozradili nic z toho, co viděli. „Určitě každý by si to měl prožít sám za sebe. Nedá se to popisovat,“ vyjádřila se po hodinové procházce výstavou trochu unavená, ale stále usměvavá Květa Fialová. „Jsem šťastná, že jsem tam mohla být, je to úžasný zážitek, jsem vděčná za tu zkušenost!“

Eva Holubová také z návštěvy ve světě nevidomých nic neprozradila. Zahlásila jen: „Ta výstava je užitečná. Měl by na ni povinně nastoupit taky parlament a senát a trochu popřemýšlet, než začnou škrtat, jak někteří lidé musejí žít. Jestli se například zruší Tyfloservis, bude na tom rázem plno nevidomých a slabozrakých moc špatně, protože zůstanou bez odborné pomoci. A třeba zůstanou sedět zavření doma, když nebude, kdo by je vedl, a to by byla přece škoda!“

Teprve až výstavou projdete, pochopíte, proč první návštěvníci nic nevyzradili. Kdyby totiž popsali jen jeden jediný bod neviditelné výstavy, mohli byste propadnout zpychlému přesvědčení, aha, tak to už si umím představit. Buďte v klidu – neumíte. Ta hodina, kterou na Neviditelné výstavě strávíte, stojí za to, a v jistém smyslu vám otevře oči. Možná alespoň na chvilku přeskládáte svůj dosavadní žebříček hodnot.

Nemusíte spěchat, výstava v prostorách 2. patra Novoměstské radnice je plánována jako stálá na období cca dvou let. Ale rozhodně ji nepropásněte. Zůstali byste ochuzeni o něco, s čím se jinde nepotkáte.

Lea Hniličková, foto autorka