JEDINEČNÝ ZÁŽITEK a NÁMĚT K ZAMYŠLENÍ

Neviditelná výstava –
Za prvé JEDINEČNÝ ZÁŽITEK, za druhé NÁMĚT K ZAMYŠLENÍ

Zavřete oči a představte si, že to je všechno, co jste kdy v životě viděli. Představte si, že byste nikdy nepoznali to hezké, ale ani to ošklivé z dnešního světa. Že byste si jen domýšleli, jak vypadá tramvaj, kopretina nebo souhvězdí na obloze. Tvořili byste si sami v duchu svůj ideální svět a prostor, v němž žijete. Nevěděli byste, jak vypadáte ani jak vypadají ostatní. Možná by to byl hezčí nebo lepší svět, co my víme! Ale určitě by to byl jiný svět, než ten „náš“, kdy chodíme s otevřenýma očima.

Anebo si představte, že jste dosud viděli, ale teď jste zrak ztratili. Oslepnout během života může být snad ještě horší. Víte, jak vypadá kopretina i tramvaj. Lépe řečeno si to pamatujete, ale je možné, že se vám to z paměti začne vytrácet. Znáte tváře svých starých kamarádů, ale palčivě si uvědomujete, že nikdy neuvidíte tváře těch nových. Změnil se váš život. Musíte být ve střehu a mít vše pod neustálou kontrolou.

Nedokážu posoudit, co je horší. Ani o tom nechci přemýšlet, protože obojí je hrozné. Ale nemusí být na škodu si uvědomit, že jsou lidé, kteří něco takového prožívají. A pokud jim máme rozumět a být schopni jim pomáhat, pomůže nám vcítit se do jejich pocitů.

Na Neviditelné výstavě jsme měli možnost projít si byt a na chvíli se dostat ‚do ulic‘ v úplné tmě. Po prostorech jsme se pohybovali v řadě za sebou. Jako doprovod jsme měli sympatickou průvodkyni, která byla slepá. Ke všemu nám dávala příjemný výklad a prokládala ho zkušenostmi a zajímavostmi ze svého života. Jevila se jako šťastný člověk bez jakýchkoliv problémů.

Zato naše třída měla problémů dost. Vešli jsme do zatemněných prostor a okamžitě u všech zavládla pochmurná nálada a možná trochu strach. Chodili jsme s nataženýma rukama a zkoumali různé exponáty. Poznávali jsme po hmatu a občas po sluchu, kde se právě nacházíme. Brali jsme to všichni jako takovou bojovku, ale myslím, že by si nikdo z nás nedokázal představit, že by takhle žil opravdu.

Výstava na mě i na mé spolužáky zapůsobila dost silně a rozhodně bych ji všem doporučila.
Jolana Čermáková, 3.A

zdroj