Dívat se ušima, rukama a nosem

Napadlo vás někdy, co byste si počali, kdybyste přišli o zrak? Jak vidí svět nevidomí? Jak lze vlastně vnímat barvy života, pokud žijete ve tmě? V rámci unikátní Neviditelné výstavy si to můžete vyzkoušet na vlastní kůži.

Vyslovíte-li spojení „neviditelná výstava“, mnoho lidí se jen pohrdavě ušklíbne. Co je to zase za umělecký výstřelek, napadne je. Jedná se však o jeden z těch případů, který dokazuje, že než něco odsoudíme, měli bychom se o tom nejdříve dozvědět více.

Novoměstská radnice na Karlově náměstí v Praze nyní takovou výstavu hostí. A je to akce, která si rozhodně zasluhuje pozornost. Přivede vás do světa, kde očím vládne tma. To však neplatí o duši. Lidé se zrakovým hendikepem vedou plnohodnotný život, jen mají o poznání ztížené podmínky. Pracují, nakupují, cestují hromadnou dopravou, pohybují se po ulicích, chodí na kafe a sledují aktuální dění u nás i ve světě. A přestože si lidé pomáhat leckdy dovedou, je dobré moci se spolehnout především sám na sebe.

Na výstavě se naopak učíte důvěřovat. Na přibližně 70 minut se odevzdáte do péče jednomu z nevidomých průvodců. Kromě instrukcí navigujících vás prostorem a pomáhajících vám hledat rozličné předměty se jich můžete ptát na to, co vás ohledně zrakového postižení zajímá. Mnohé z odpovědí vycházejí z osobních zkušeností průvodců, a tak se dozvídáte mnoho zajímavého a zároveň poznáte i malinko drsnější styl humoru, než na který můžete být zvyklí.

Přesvědčíte se, že tma zbystřuje ostatní smysly, a to včetně toho šestého (poznáte například, že za vámi někdo stojí). Snažíte se vyhýbat se ostatním, nevrážet do sebe lokty, nekopat je, odněkud někam se dostat a něco při tom poznat. A často to jde ztuha.

Zjistíte, že při rychlé změně směru nebo odpoutání ode zdi se vám znatelně zkomplikuje orientace. Podle sluchu zachytíte bublání potůčku, ale už vám může působit problémy poznat, odkud zvuk přichází, případně jak je voda daleko. Co se týká hmatu, předměty denní potřeby lze poznat bez větších potíží. Osobně mi ale horké chvilky způsobila výstava soch, neboť byly vyrobeny z jednoho materiálu a ruce hledající detaily se velice špatně orientovaly v celkovém pojetí díla. Zatímco moji spoluputovníci sem tam poznali alespoň některý z objektů, já jsem na výstavě utrpěl ostudnou porážku s nulou

Také proto jsem záhy poté s úlevou uvítal chvíli, kdy jsem si v zatemnělé kavárně objednal nápoj, poslepu bez problémů rozeznal mince, zaplatil a dopil, aniž bych se polil. Možná to bude tím, že jsem kavárenský typ, kdežto na běžných výstavách se většinou předmětů dotýkat nesmíte. Záhuba nedostatkem kofeinu mi tedy nehrozí, ufff.

Mimochodem, k rozeznávání bankovek mohou nevidomým sloužit speciální nástroje, které si můžete prohlédnout a vyzkoušet v osvětleném epilogu výstavy.