Čeština
English
Představa, že člověk stráví hodinu v absolutním temnu, nahání husí kůži, vždyť mnozí z nás tmu zrovna nemusejí. Nevidomí lidé ale nemají na výběr, k životu bez světla jsou odsouzeni. Neviditelná výstava v centru Prahy nabízí zkušenost, jež zůstane dlouho v pamětích návštěvníků, mezi kterými byli také redaktoři Šípu PLUS. Zrod projektu Neviditelná výstava sahá do Německa, kde po oslepnutí svého muže jistá žena nechala zatemnit celý byt, aby si naplno vyzkoušela, co její manžel prožívá. Odtud vedla cesta ke snaze ukázat široké veřejnosti to samé. Výstava v objektu Novoměstské radnice v Praze je navíc unikátním projektem skládajícím se ze dvou částí – viditelné a neviditelné. V první z nich mají návštěvníci možnost poznat, s jakými pomůckami slepci pracují a leccos si i vyzkoušet. Druhá část je ale mnohem poutavější. Na vstupní recepci se dozvídáme, co nás během příští hodiny v absolutní tmě čeká a vyslechneme základní pokyny. „Odložte brýle, ty určitě nebudete potřebovat,“ říká nám na úvod manažerka výstavy Rita Küü. „Jde s vámi průvodce, který vás do tří minut vyvede ven, kdyby se vám náhodou udělalo špatně. Není se ovšem čeho bát,“ doplňuje pro jistotu. Nevolnost? Stát se to může, většinou se však příznaky klaustrofobie poznají do pěti minut od vstupu do temnoty. Podél zdi To už se ale otevírají dveře a my přes závěs vstupujeme do černočerné tmy, kde nás vítá průvodce Pavol. Zvláštní hodina bez světla a nutnosti používat oči začíná. „Přidržujte se zdi, ta vás celou dobu povede. A poslouchejte mé pokyny,“ upozorňuje nás. První krůčky jsou opravdu nepříjemné, stěny se sice přidržujeme, jakákoliv jistota je ale ta tam. „Ježíši, to je strašný,“ ulevuje si Marek. Po pár metrech poznáváme zvonky, jsme u dveří bytu. V něm následujeme Pavolovy pokyny a snažíme se rozpoznat různé předměty. Někdy střílíme od boku, v případě „stoletého“ sifonu se Lukáš trefuje. „Věc, kterou vidím na tři metry, musím nyní pořádně osahat, abych ji poznal. Kolikrát vůbec nevím, o co jde,“ podotýká. V tu chvíli je nám jasné, že ruce nahrazují oči, na což nás průvodce upozorňoval. Přes jednotlivé části bytu se dostáváme až na modelovou ulici, kde okamžitě ztrácíme poslední zbytky orientace. „Jednoznačně nejhorší část celé výstavy! Hluk, který vycházel ze všech stran už tak děsivou orientaci ve tmě ještě zhoršil. Pak jsem se bál stoupnout kamkoliv,“ popisuje zážitek redaktor Marek. Halucinace Na dotaz, zda-li je možné, že něco vidíme, náš průvodce odpovídá: „To jsou jen halucinace, váš mozek není zvyklý se pohybovat ve tmě, a tak si nalhává, že vidí.“ Přes hájenku, les a galerii se dostáváme na bar. Najít židličku ale není vůbec jednoduché. „Co si dáte k pití? Vidím tu plzeň, nealko pivo, vodu, džus,“ vtipkuje v absolutní tmě Pavol. Právě posezení na baru s následným placením zakončuje výstavu. „Posláním je ukázat lidem, jak vypadá život ve tmě. Nechat zdravé na vlastní kůži okusit nástrahy a nepříjemnosti, které oni vnímají jako naprosto běžné,“ vysvětluje manažerka výstavy poté, co jsme se ocitli zpátky na světle. Znovu vidíme. Někteří lidé bohužel to štěstí nemají. My jsme po hodině ve tmě pochopili, jak důležitým smyslem je zrak. (LUKÁŠ VRKOČ, MAREK BROŽ) — NEVIDITELNÁ VÝSTAVA Novoměstská radnice Karlovo nám. 1/23 120 00 Praha 2 Tel.: 777 787 064 Web: neviditelna.cz Email: info@neviditelna.cz Vstupné: všední dny 180 Kč, víkendy a svátky 200 Kč (studenti a důchodci mají 30 Kč slevu) Zajímavost: 15. října mají návštěvníci obchodního centra Palladium v Praze možnost vyzkoušet si nákupy a další životní situace slepců v přirozeném prostředí. — Veselé historky Slepci dokážou svůj osud zlehčovat a je s nimi během výstavy zábava. Svědčí o tom i dvě zajímavé historky průvodce Pavola, který má jen zbytky zraku. „Provázel jsem zde kamaráda, který se v místnosti rozešel moc rychle a rozkrokem narazil přímo do jednoho z mnoha vystavených předmětů. Asi ho to bolelo, ale jinak je to u nás vcelku bezpečné.“ „Stalo se mi i to, že se u výtahu před vstupem do neviditelné části líbal zamilovaný pár, to je samozřejmě normální. Ale když jsem uvnitř uslyšel rozepnutí zipu u kalhot, raději jsem zahlásil, že musíme pokračovat.“ Foto: Se škraboškou a slepeckou holí už v osvětlené části výstavy. Nebýt bílé tyče, redaktor by několikrát narazil do předmětů. Foto: Typický obrázek. Stále máte potřebu se přidržovat zdi a opatrně našlapovat do neznáma. Foto: Novinový stánek – i tak jednoduchou stavbu musíte ve tmě řádně osahat, než zjistíte, s čím máte tu čest.